Šperky a klenoty

Egyptské šperky jsou krásné a jedinečné, a Egyptské muzeum v Káhiře jich má neuvěřitelnou sbírku, největší na světě. Můžete zde vidět šperky stříbrné a zlaté, některé i vykládané drahými kameny. Zpracování egyptských šperků je velmi detailní a krásné. Egypťané měli velmi unikátní víru v posmrtný život, a tato sbírka obsahuje mnoho předmětů které to dokazují. Můžete zde vidět mnoho sarkofágů, pohřebních šperků, a mnoho dalších předmětů a artefaktů ze zlata, stříbra a drahokamů. Asi nejznámější artefakty a šperky v celém muzeu patří do sbírky krále Tutanchamona. Mladý král, který vládl pouze devět let, se stal známým, protože jeho hrobka nebyla vypleněna hledači pokladů. Tutanchamon měl v neuvěřitelnou sbírku zlata, šperků a pokladů a většina z nich je umístěna v káhirském muzeu. Jedny z nejpůsobivějších artefaktů v této kolekci jsou štíty, náramky, šperky a další. Sbírka je obrovská, a má velké množství položek. Každý, kdo přijde na Káhiry by měl určitě navštívit Egyptské muzeum. Je to úžasné místo k návštěvě spolu s pyramidami a dalšími historickými památkami. Káhira může svým návštěvníkům nabídnout mnoho úžasných věcí. Nachází se na březíh krásného Nilu a je blízko nejznámějších míst v celém Egyptě – Velké egyptské pyramidy a sfingy .

Září 13th, 2011 | Category: Nezařazené | Leave a comment

Ačkoliv velká část šperků vyrobených na začátku Římského období se podobala klenotům řecké a etruské výroby, později byly vyvinuty nebo převzaty z jiných kultur nové motivy, které byly následně používány po celé starověké římské období. Zpočátku byl vzhled Římských šperků poněkud konzervativní a prostý, v porovnání s ostatními středomořskými kulturami, ale neúnavné drancování okolních kultur a zvyšování bohatství římanů brzy vedlo k více okázalému životnímu stylu. Mnoho římských šperků bylo vyráběno řeckými řemeslníky, v řeckém stylu. Příkladem takového designu byl Herkulův uzel , také známý jako  „uzel manželství“, který byl ovlivněn tvorbou starých Egypťanů a Řeků. Tento talisman byl používán jako ochranný amulet který měl nositele ochránit před zlem. „Koruna bohyně Isis“ byl jiný motiv, který si římští šperkaři půjčili od starověkého Egypta, tento byl často používán při výrobě náušnic, které byly vytvořeny v průběhu druhého století před naším letopočtem. Další populární motiv šperků, který římané vymysleli byly zlaté „hemisféry“, které se používaly na náhrdelníky, náramky a náušnice. Velice populární byl taky římský motiv zpodobnující svinutého hada, který symbolizoval nesmrtelnost. Svinutý had byl typicky používán při výrobě zlatých náramků.

Září 8th, 2011 | Category: Nezařazené | Leave a comment

Staří Římané začali jako zemědělská komunita žijící v centrální itálii v regionu Toskánsko (poblíž dnešního Říma), ve stejném období jako Etruskové, kteří také obývali západní Toskánsko kolem roku 500 př.nl. Legenda praví, že Řím byl založen v roce 753 př. nl dvojčaty Romulem a Remem, potomky trojského prince Aenease, které vychovala vlčice. Starodávné římské šperky – Římané používali různorodý výběr materiálů, jejich šperky se vzhledem k dostupnosti široké škály přírodních zdrojů ze kterých byly vyrýběny nachází v celé Evropě a středomořské oblasti, která byla pod jejich nadvládou. Měli rozsáhlou obchodní síť, který jim zajistila přístup k exotickým materiálům, zlatu a drahých kamenům , které dováželi po starověké hedvábné stezce z Persie, údolí řeky Indus, Indie a na Dálného východu. Mnoho z šperky které byly používány ve starém Římě měly funkční, stejně jako dekorativní hodnotu. Jedním z nejčastějších šperků raného Římského období byla brož , která se používala k zajištění oblečení. Dalším užitkovým šperkem, který byl běžný během celé římské historie byla fibula , ozdobný doplněk oblečení připomínající velký zavírací špendlík, který byl používán na spojování oblečení. Fibula byla často zdobena rytinami portrétů nebo ženského poprsí či řezbami bohů.

Září 7th, 2011 | Category: Nezařazené | Leave a comment

Historie řezání a leštění diamantů má svůj původ v Indii, kdysi dávno indičtí klenotníci objevili, že diamant může být vyleštěn do vysokého třpytu jen broušením o další diamant. V současné době hraje důležitou roli při broušení a leštění diamantů diamantový prach. V průběhu doby byly tradiční nástroje brusičů diamantů nahrazeny moderními stroji. Broušení diamantu vyžaduje čas od několika hodin do několika měsíců. Během tohoto procesu diamant ztratí v průměru polovinu své původní hmotnosti. Protože každý diamant je jiný, je třeba kámen nejprve pečlivě vyšetřit a prozkoumat a pak označit místa pro řezání. Ze všech tvarů diamantu je nejoblíbenější kulatý briliant, protože má schopnost poskytnout co možná největší jas a lesk při minimálním úbytku hmotnosti. Během následujícího postupu broušení a leštění surových diamantů jsou drahé kameny rozděleny do dvou částí pilou nebo štípáním. Většina kamenů je řezaná napříč „zrno“ (viditelný důkaz krystalické struktury diamantu) pomocí tenkého kovového kotouče pokrytého diamantovým prachem při vysoké rychlosti nebo laserem. Kameny, které jsou označeny pro štípání jsou rozděleny po zrnu jedinou ranou ocelového nástroje. Po štípání či řezání, je diamant podroben procesu známému jako bruting (pouze u kulatých briliantů). Kámen je upnut do otočné hřídele přístroje podobného „soustruhu“. Další diamant je připevněn na konci dlouhé tyče. Jak se soustruh točí, oba diamanty se setkají a vzájemně se brousí do požadovaného tvaru. Diamantový prach, který se vyrábí při této činnosti je používán v dalším řezání a broušení. Při leštění diamantu se vybrušují na kameni fazety jedna po druhé. Fazeta je malá ploška nebo povrch, který zachycuje světlo a vytváří diamantovou jiskru. Většina diamantů má 58 faset.

Září 6th, 2011 | Category: Nezařazené | Leave a comment

Ze všech diamantů které se na světě každý rok vytěží, je bohužel pouze méně než polovina kvalitních drahokamů, většina se dělí do dvou hlavních kategorií na méně kvalitní diamanty a průmyslové diamanty. Kvalitní diamanty vykazují vysoký standard vynikající kvality a používají se v klenotnictví. Čistota těchto diamantů je většinou bezchybná. Méně kvalitní diamanty představují něco mezi kameny s kvalitou klenotů a průmyslovými diamanty, a můžou být použity jako klenoty nebo jako průmyslové diamanty v závislosti na jednotlivých kamenech. Tyto kameny většinou nejsou úplně čisté a obsahují viditelné známky nečistot. Průmyslové diamanty jsou nekvalitní a jsou vhodné pouze pro průmyslové použití, například se používají při výrobě vrtáků pro zubní vrtačky a zemní práce. Těžba diamantů. Diamanty se těží z dolů nebo naplavenin. Těžba dolováním. Diamanty se dolují ze sopečných usazenin. Pro tento způsob je typické, že těžbou  musí být pokryty velmi velké oblasti. V průměru je nutno vytěžit 250 tun rudy k vytvoření jednoho karátu  kvalitního leštěného diamantu. Ve většině zemí je hornina diamantového dolu složená z tzv. kimberlitu. Zpočátku se kimberlit vykope na povrch hrubou povrchovou těžbou. Jakmile je povrch ložiska vyčerpán, pomocí vrtání a tunelů se horníci dobývají do hlubších částí diamantového dolu. Poté co je diamantová ruda vynesena na povrch, je transportována k sítu, kde jsou diamanty odděleny od hostitelské horniny. Těžba z naplavenin. Tento proces zahrnuje těžbu diamantů z koryt řek nebo mořských pláží. Před miliony let, v době, kdy diamanty vznikly, byly některé diamanty zvětráním odděleny z matečné horniny a neseny proudem vody na velké vzdálenosti podél řek a dokonce i do oceánů. Aby bylo možné získat tyto diamanty z říního nebo mořského písku, je nutno vykopat říční nebo mořské dno až do hloubky 25 m aby bylo dosaženo diamantového ložiska, které je poté odstraněno a převezeno do třídírny.

Září 5th, 2011 | Category: Nezařazené | Leave a comment

Koruna byl u inků vcelku běžný kus oblečení, vyráběly se z lamí kůže, textilu a zlata . Rozdíly byly ve významu korun, některé z nich označovaly člověka určitého společenského postavení, vojenské úrovně, nebo člena státního orgánu. K ozdobení korun se používalo peří. Velký Inka, král, nosil zlatou korunu Mascaipacha, která byla tím nejdůležitějším a nejcennějším šperkem celého království Inků. Inčtí šperkaři zasvětit svůj život tomu aby nalezli nové způsoby, jak se ozdobit ještě větším množstvím zlata. Inkové věřili že více zlata představuje větší blízkost bohům, proto například zlatý náhrdelník Inckého krále byl tak obrovský a těžký, že určitě nebylo vůbec příjemné ho nosit. Náhrdelníky se používaly jako symbol síly, když se dítě stal dospělý člověk.Zlaté hrudní pláty používali Inčtí bojovníci jako symbol své statečnosti. Zlaté šperky se používaly ve společnosti běžně, nevyjadřovaly žádný ekonomický status. Ochrané pláty chránící holenní kosti byly exkluzivní částí Inckého Válečného brnění. Uvědomte si, že pro inky znamenalo čím více zlata, tím větší blízkost k bohům a tím větší náboženské a společenské postavení. Proto inčtí řemeslníci začali dělat bércové chrániče ze zlata, protože chtěli pokrýt své tělo takovým množstvím zlata, jak jen to bylo možné. Zlaté kroužky v nose byly důležitou součástí šperků panovníka Inky. Byly designovány pro zvláštní oslavy, pohřební obřady a náboženské rituály. Běžní občané kroužky v nose nepoužívali. Kroužky v nose byly velké kruhové destičky ze zlata Inků, přitlačené k chřípí nosu. Inkové nevnímali zlato jako my, věřili že zlato je personifikací jejich Boha. Zlato nemělo žádnou peněžní hodnotu, neukládal se v něm majetek, vlastnictví zlata neznamenalo, že jste bohatší nebo chudší. Inkové věřili, že nošení zlatých šperků znamená větší blízkost bohům a požehnání.

Září 4th, 2011 | Category: Nezařazené | Leave a comment

Šperky Inků – Šperky Inků byly používány v každodenní praxi královskou rodinou, vysokýmí úředníky království a vládcem Inků samotným. Běžní občané používali své zlato a šperky pouze při zvláštních slavnostech a náboženských obřadech. Inkové vyráběli šperky jako předměty denního užití, s aplikacemi ze zlata a drahých kamenů, které je měly ozdobit. Dobrým příkladem běžných inckých šperků jsou sandály, které se běžně vyráběly z kůže lamy, splétaných vláken a dalších materiálů. Inkové však našli způsob, jak vyzdobit sandály zlatem a drahokamy nebo je vyrobit celé ze zlata. Některé z těchto zlatých sandálů, nalezených v pohřebištích inků, můžete spatřit v muzeích. Náušnice symbolizovaly sociální postavení svého nositele, nosili je muži i ženy. Náramky byly Nejčastějšími šperky používanými ve společnosti inků byly náramky, zatímco obojky byly používány především vládními nebo náboženskými autoritami. Náramky byly ve společnosti Inků běžnou součástí oblečení. Dělaly se ze zlata, pletly se z barevných vláken, semen zvaných Huairuro a dalších materiálů. Vládce Inka nosil speciální zlaté náramky  jako součást šperků pro každodenní použití a jiné, obřadní šperky pro náboženské obřady. V civilizaci inků, definovaly náušnice sociální status občanů. Běžní občané a příslušníci podmaněných kultur nesměli veřejně nosit náušnice, ty byly vyhrazeny pouze Inkovi, jeho rodině, kněžím a vysokým úředníkům. Byly to těžké kusy zlata, které natahovaly jejich ušní lalůčky natolik, že se někdy mohly dotknout jejich beder. Jedním z pozoruhodných Inckých šperků byly zlaté hrudní pláty. Bylo to dva kusy zlata, které pokrývaly celý hrudník, spojené na ramenou a na stranách textiliemi. Hrudník pláty byly také používány jako brnění pro bojovníky, vyrobené z mědi s vnitřní vrstvou z kůže lamy, který chránil pokožku.

Září 2nd, 2011 | Category: Nezařazené | Leave a comment